• 18.7.2018
• Šárka Rolčíková
• Soft & Skills

Přijímací pohovor? To u nás neznáme.

Internet je plný článků na téma náboru zaměstnanců a stížností, že sehnat dobré lidi je téměř nemožné. A hlavně v IT oblasti, ve které pracujeme i my. No nějak jsme se s tím museli popasovat. Tohle krátké počtení neposkytuje zaručený návod nebo kouzlo, jak situaci vyřešit. Jde spíš o jakési zamyšlení a sdílení našich pocitů ohledně našeho denního a tolik nutného chleba.

Nedáváme náborové inzeráty už nějakou dobu. Nefunguje nám to. Trh se změnil a na inzeráty se už nehlásí stovky uchazečů jako ještě před pár lety. Navíc věci, které my můžeme v inzerátu slibovat, zní dneska jako klišé. I když to myslíme vážně. Jako bonus máme dost jasnou představu, jak má vypadat člověk, kterého chceme do týmu, aby zapadl a kterému máme zároveň co nabídnout - tohle je důležitý bod. Nejsme korporace ani světově známá značka. Zatím :) Ve všech smyslech slova jsme společnost, která není pro každého. Hledáme tedy kapku v moři. 90% našich kolegů k nám přichází na doporučení stávajících kolegů. To pro nás hodně znamená. Náš tým si sám říká, s kým chce pracovat, každý, kdo doporučuje, zvažuje, jestli se k nám nový příchozí bude hodit.

Neděláme klasické přijímací pohovory. Potkáváme se většinou na kávě nebo obědě. Povídáme si. První setkání není nikdy o technických dovednostech nebo zkušenostech. Mluvíme o životě, o tom, co je pro nás důležité. V práci i mimo ni. Ptáme se, jestli je budoucí člen týmu dnes spokojený, co ho dělá šťastným, jak vypadá jeho ideální den nebo co mu v současnosti ke spokojenosti chybí. Co rád dělá ve volném čase a jestli sportuje. Irelevantní? Ne pro nás.

“Osobnostní match” je pro nás nade vše, téměř všechno ostatní je otázkou chtění se učit. Chceme, aby se potenciální zaměstnanec zúčastnil nějaké naší akce, sešel se ještě s dalšími kolegy, vyptal se na cokoliv, co ho zajímá. Chceme, aby nás zažil a sám si řekl, jestli k nám zapadne a bude se u nás cítit dobře. Přejeme si, aby volba byla z obou stran jasná. Alespoň pro začátek. Zkoušky typu “v nejhorším se ve zkušební době rozloučíme” se nám nikdy nevyplatily. Pracovní námluvy často trvají nadstandardně dlouho, žádný z “pohovorů” ale nedopadá špatně. Buď se u nás uchazeč najde nebo obě strany tak nějak cítíme, že by to nebylo úplně ono. Nezůstává tak pachuť odmítnutí, prostě se dohodneme, že se nedohodneme.

Tahle taktika nás stála cíle v růstu počtu zaměstnanců. Přehodnotili jsme potřebu rychle se zvětšovat a míříme na příjemně složenou mozaiku, kde každý střípek je na stejné vlně. Nějak nám to takhle dává větší smysl.