• 6.6.2018
• Marcela Provazníková
• Soft & Skills

Motivace. Všemocné zaklínadlo nebo přelud?

Týká se to všech. Vás, nás, našich konzultantů, naší práce, našeho života. Někdy jde vše hladce, někdy se musíme hecnout víc, abychom vůbec podali výkon, který se od nás očekává. Proto ji potřebujeme. Motivaci - náš vnitřní motor, hnací sílu, kterou cítíme, když vstáváme do práce, jdeme cvičit nebo se přihlásíme na vysokou. Opravdu existuje? Už bylo popsáno mnoho stran odbornými články a publikováno mnoho knih, které popisují to “cosi”, co máme uvnitř nebo můžeme získat správným působením zvenku. Tu kouzelnou, hluboko uloženou substanci, která se aktivuje za určitých podmínek a způsobí, že vstaneme a uděláme něco, do čeho se nám předtím nechtělo.

Obecně se mluví o tzv. vnitřní a vnější motivaci, resp. vnitřní motivaci a vnější stimulaci. Motivaci zevnitř cítíme, když nás něco baví, když něco dává opravdu smysl, když cítíme potřebu něco udělat. Vnější stimulace je mnohem častěji hmatatelná. Jde o poskytnutou odměnu za něco, do čeho se nám možná až tolik nechtělo, ale přislíbená odměna vyvážila určitý nekomfort dané situace. Může to být finanční bonus za práci odvedenou navíc nebo jenom klid v rodině, když to nádobí nakonec jdeme uklidit, protože to po nás někdo chtěl. Ano, vyhnout se trestu nebo nepříjemnostem může také velmi dobře stimulovat akci.☺

Výzkum v oblasti motivace zašel tak daleko, že vnitřní motivace je považována za tu „lepší“, dlouhodobější a pro nás prospěšnější. Říká se také, že jsou oblasti činnosti, kde nevhodně zvolený vnější stimul (např. finanční bonus) může snížit nebo zcela smazat efekt vnitřní motivace z toho, že nás něco baví. Dan Pink má na toto téma skvělý TED talk (https://www.ted.com/talks/dan_pink_on_motivation). Mluví o tom, že vnější stimulace může fungovat v situacích a povoláních, kde výsledek je jasně daný, třeba vyrobit 100 součástek za jednu směnu. Odpovídající dodatečná odměna jednoduše přiměje pracovníky vyrobit jich 110. Nefunguje to ale v povoláních a situacích, kde není správný výstup práce tak jednoznačně daný. Nefunguje to tam, kde je potřeba uplatnit vlastní invenci nebo osobní přístup.

To je spousta teorie o motivaci na tak krátký článek, takže k věci. Co když vám teď řeknu, že nic z toho není pravda, že to tak vůbec nefunguje? Co když řeknu, že nic jako motivace neexistuje! Ano, je to trochu přehnané. Pořád máme svoje instinkty a pocity. Jsou věci, které nás dělají šťastnými nebo dělají šťastnými lidi, na kterých nám záleží. Proto je děláme bez ohledu na vlastní pohodlí. Tvrzení “motivace neexistuje” míří na to, že nelze očekávat, že nás nějaká vnitřní síla nebo vnější podnět přiměje k akci. Nepřiměje! Pokud…pokud se doopravdy vědomě nerozhodneme k činu.

Proč to tak je? Protože mozek není konstruován, aby pomáhal, ale aby nás chránil! Možná se to v dnešní době nezdá tolik relevantní, ale skutečně to, co většinu času řídí naše kroky, je náš nejstarší mozek. Ta část, která je nejblíž naší krční páteři, tzv. plazí mozek. Je to ta část mozku, která řídí instinkt “uteč nebo bojuj”. Ta část mozku, která zodpovídá za napnutí svalů a pumpování kyslíku do krve v okamžiku, kdy vyhodnotí, že potřebujeme utéct před nebezpečím. Tato část mozku, přestože je nejstarší a nejmenší, je ale nejmocnější. Dneska, zejména v rozvinutých zemích, těch život ohrožujících situací už není tolik. My jsme si ale našli jiné. Změnu zaměstnání, svatbu, rozvod, rozběhnutí vlastní firmy, státnice. Zkuste si představit moment, kdy přehlédnete blížící se tramvaj a slyšíte už jenom její zvonění. Jak se cítíte? To jsou situace, které spouští stejnou instinktivní reakci jako v dávných dobách útok dravého zvířete.

Proč tedy v zásadních životních rozhodnutích nebo i menších krocích do neznáma očekáváme, že nám mozek pomůže? Proč si myslíme, že se někde uvnitř rozsvítí kontrolka způsobující, že s nadšením oznámíme šéfovi odchod z práce? Nepomůže a nerozsvítí. Mozek byl konstruován, aby nás chránil před vším nebezpečným. Cítíte-li byť jen malou obavu udělat konkrétní věc, váš mozek vám přispěchá na pomoc se spoustou obranných mechanizmů, aby vám zabránil ten krok udělat.

Co tedy s tím? Proč nakonec na ty státnice jdeme nebo se pustíme do nového projektu? Prostě proto, že uděláme vědomé rozhodnutí. Když nám to dává smysl, když prostě víme, že děláme správnou věc, potlačíme všechny negativní pocity, přehlédneme bolení břicha a potící se ruce a jdeme do toho. Americká autorka Mel Robbins na to má dobrý trik. Říká tomu 5-Second-Rule neboli pravidlo pěti sekund (2017). Říká, že když nás napadne něco udělat, nebo když jenom potřebujeme ráno brzo vstát, máme právě 5 sekund na to se zvednout a udělat to. Právě tolik času totiž potřebuje náš mozek, aby se spustila instinktivní obranná reakce. Přece se potřebuješ vyspat, dneska nevstávej, neříkej si o to povýšení, co když tě vyhodí… Znáte ten hlásek? To, co k vám promlouvá, je ještěrka ve vaší hlavě. Jejím úkolem je zabránit vám udělat to, co jste ještě před chvíli považovali za dobrý nápad. Protože je to nové, riskantní nebo nepohodlné. Mel přišla na to, že když si nahlas řeknete pět-čtyři-tři-dva- jedna, zvednete se a jdete na věc, dokážete přehlušit všechny obavy a výmluv, které vás napadnou přesně ve chvíli, kdy se rozhodnete si ráno zacvičit..

Samozřejmě víme, jak prospěšné pro nás je, že nás řídí instinkty, které fungují již miliony let. Kolikrát jste byli v situaci, že ani nevíte, proč jste zareagovali konkrétním způsobem, ale zachránilo vám to zdraví nebo dokonce život? Nečekejte ale, že ta tajemná síla způsobí, že uděláte, co je pro vás dobré. Mimořádný bonus možná způsobí, že se budete půl roku opravdu více snažit. Ale přesně on také zajistí, že odložíte vysněnou práci. Jiná cesta není. Pokud je potřeba něco udělat, prostě to udělejte, takhle prosté to je. Je třeba se učit na zkoušky? Tak se učte. Chtěli byste víc cvičit a zdravě jíst? Tak jděte a cvičte. Chcete v práci nový projekt? Tak jděte a řekněte si o něj. Náš racionální mozek je nejmladší. Vyvíjel se nejpozději v evoluci a je nejsnazší ho ignorovat. Vy ale víte, co je potřeba udělat.

Pozn. autorky: neuvádím zde konkrétní zdroje, protože motivace je velmi komplexní téma. Výše uvedené informace jsem získala během svého studia psychologie. Pokud vás však zajímá, kde najít vice informací, doporučuji tyto publikace:

Daniel Kahneman, Myšlení rychlé a pomalé

Mel Robbins, 5-Second-Rule (česky zatím nevyšlo)

David Eagleman, Brain. The Story of You

Kelly McGonigal, Tajemství pevné vůle.

Carol Dweck, Nastavení mysli.