• 27.5.2018
• Marcela Provaznikova
• Soft & Skills

Konzultantem ve 20? Proč ne!

Když se řekne konzultant...

Nejspíš si teď představíte uhlazeného “kravaťáka”, který přichází jako někdo, kdo nejlíp ví, jak na to. Na cokoliv. Někteří jsou zaměstnanci tzv. velké čtyřky. Jiní jsou na volné noze a jejich značkou je jejich jméno. Můžete si taky představit neformálně vyhlížejícího člověka, který má za sebou pořádnou porci zkušeností v oboru jako je sales, komunikace, leadership nebo třeba osobní rozvoj. Práce je to nesporně zajímavá, ale taky náročná. V pozici konzultanta musíte být schopni postavit se za svou práci, čelit neustále změnám a taky silné konkurenci. Ve velkých firmách to může znamenat “bojovat” o projekt s vlastními kolegy a pohybovat se ve striktně dané struktuře.

Podle nás se to ale dá dělat i jinak, začít ještě při studiu nebo těsně po něm a přitom využít všechny výhody života konzultanta. A že těch výhod je. Být studentem vysoké školy nebo čerstvým absolventem a současně pracovat jako konzultant je nejenom možné, ale pro mladého člověka, který uvažuje, kterým směrem se v kariéře vydat, dokonce žádoucí.

Konzultant či student?

Jak ale skloubit studium a práci? Dá se zvládnout poloviční nebo větší úvazek? Nebude to moc stereotypní? Na všechny tyto otázky nám dal odpovědi jeden z NAŠICH konzultantů. Zeptala jsem se Dominika, jak to funguje pro něj, jak vnímá práci konzultanta a nestačila jsem si psát poznámky. To hlavní je, že “nikdy nesedím příliš dlouho na jedné židli, práce je hodně různorodá. Když chci zkusit něco nového, můžu si o to říct a taky mě baví, že dělám věci, co jsou potřeba. Není to jako sedět roky u jednoho zaměstnavatele a dělat něco, aby se dělalo. Tak to samozřejmě nemusí být úplně všude, ale je to častější. Když jsem na projektu, už se jede podle plánu a tah na branku je veliký”.

Ale abychom na něco nezapomněli, udělali jsme si s Dominikem seznam. A tady je :)

Jaká tedy je práce konzultanta?

1. Není to stereotyp: řekl bych, že studenti mají skvělé předpoklady dělat takhle různorodou práci a být na projektech, které vyžadují rychlé přizpůsobení. Studenti totiž dokáží velmi rychle absorbovat nové informace. Pro mě je to výhoda, nenudím se a pro klienty jsem cenný.

2. Něco nového se naučit každý den: klienti i projekty jsou různé. Neustále objevuji nové věci, učím se pořád. Navíc můžu věci z praxe využít ve škole a naopak. Dá se říct, že se často pohybuji na hranici svých znalostí a dovedností. Vždy jich mám právě tolik, abych zvládl, co je na začátku potřeba a pak se velmi rychle zorientuji. Takže pro další projekt jsem zase o kus dál.

3. Čas poprvé: čas se dá v této práci vnímat z vícero úhlů. Jeden je, že je dost umění propadnout stereotypu. Projekty většinou trvají několik měsíců nebo třeba rok a pak přijde změna. Něco nového, minimálně nové prostředí a lidi.

4. Čas podruhé: čas z pohledu mého úvazku a skloubení se školou. Tohle funguje skvěle. Můžu dát maximum škole a přitom zvládnu 60% úvazek. To přináší nezávislost. Bál jsem se, že třeba v prváku to bude náročné, ale dá se to zvládnout.

5. Jde to i bez zkušeností: pracuji v oboru, kde není těžké začít na juniorním místě a pak se vypracovat. Buď mě BluePool umístí na nový projekt, kde mohu ukázat zase víc nebo si o to můžu říct sám, když se na to cítím. Je super, že když chci, ten posun v tom, co umím a tím pádem i v expertíze, je rychlý.

6. Osobní růst: tohle může znít hodně nadneseně, ale je to tak. Práce, kterou dělám, mi dodává sebevědomí. Vídám kamarády, kteří šli do velké firmy a na prvním úkolu si “natlučou”, protože je to moc velké sousto, ale musí to udělat. Já se učím krok po kroku, vždy o něco posunu svoje hranice. Každá zkušenost mě postrčí o trochu dál.

7. Vídím, jak to nedělat: nejde jenom o mou současnou práci, ale i o moji budoucnost. Díky tomu, že se projekty střídají, vídám různé styly řízení lidí i projektů, různé týmy a kulturu. Uvědomuju si, co mi vyhovuje a co vůbec ne. Když přicházím na nový projekt, už tuším, co můžu čekat.

8. Rozhled a zkušenosti: všiml jsem si, že mi tato práce dává obrovskou perspektivu. Je to hodně vidět i ve škole, že jsem zvyklý řešit různé situace. Když dostaneme např. nějakou skupinovou práci, velmi rychle se zorientuju a dokážu navrhnout řešení, protože to zažívám každý den v práci. Tam jsem za sebe a musím se rozhodovat. Není tam učitel, který by mě vedl.

9. Pohovory jsou skvělá věc: nikdy bych nevěřil, že k tomuhle dojdu. Zažil jsem, že spolužák, který už končil školu a šel na pohovor, byl strašně nervózní, protože předtím na žádném nebyl. Já jsem jich za tři roky absolvoval asi 15.:) Ze začátku bylo nepříjemné vyprávět u každého nového zákazníka, kam jsem nastupoval, kdo jsem a co umím. Dneska už mi to přijde naprosto přirozené a v pohodě.

10. Každá mince má dvě strany: nemá smysl zastírat, někdy je to dost náročné, studovat a při tom pracovat a taky bych někdy byl radši venku s kamarády než v práci. Ale vím, že to za to stojí.

Takže...je Dominik takový optimista nebo je práce konzultanta skvělá?

Když se na to podíváme z různých stran, budou na ní plusy i mínusy jako ostatně na všem. Rozhodně to není pro každého. Chce to určitý typ povahy, který si poradí s neustále se měnícím prostředím, různými lidmi a napjatými termíny. Ale pokud člověku neschází chuť se učit a makat na sobě, rozhodně si s tím poradí. Navíc to přináší obrovské množství kontaktů, které jsou v dnešním světě moc důležité.