- 30.6.2017
- Šárka Rolčíková
- Dress&Code
- Tagy:
- Šaty dělají člověka
Jako jsme ajťáci, ale ponožky v sandálech? Nikdy!
Na tohle téma už toho bylo napsáno mnoho. Názory se liší. Někdo říká, že nezáleží na tom, co máme na sobě, ale v hlavě. Že nejsme na módní přehlídce, ale v práci. Že co je komu do toho, co si ráno oblékneme. Může být. Jiní si myslí, že to není tak docela o nás samotných, ale i o tom, jak na ostatní působíme. Že je dobré si uvědomit, že pohled na nás by měl být příjemný a minimálně by neměl ve spolupracovnících vzbuzovat nepříjemné pocity.
Už pár let pracuji s lidmi. Nějaký čas s lidmi v IT. Většinu času se studenty, absolventy a mladšími ročníky obecně. Zažila jsem ledacos. Džíny s rozkrokem u kolen a dírami. Outfit stylu "šeljsemzhospodyupadldoškarpyanestihlsedoprácepřevléct". Vytahaná trička a nepadnoucí košile. K tomu široko daleko šířící se odér a argument, že přece není nutné soukat se do něčeho, co není pohodlné. Taky jsem zažila vyčištěné boty, padnoucí kalhoty s páskem, trička pod dobře sedícími košilemi, příjemnou vůni. Vzhledem k tomu, že lidé na i po škole často řeší peníze, podotknu, že náklad na obě varianty byl zhruba stejný. Žádné ultra brandy, prostě normální oblečení.
Vidím v tom rozdíl? Tak určitě. Nejde ani tak o to, co se mně osobně líbí. A ano, raději mám příjemnou vůni a dobře padnoucí smart casual až business casual, abychom použili trochu terminologie. Pochopitelně v práci. Za těch pár let jsem ale odpozorovala určitý jev, který si myslím stojí za uvážení. Všimli jste si někdy, že existuje souvislost mezi tím, co máte na sobě a jak se k vám ostatní chovají? Kdo je ještě trochu vnímavější, možná zaznamenal, že dokonce souvisí to, co si obléknu, s vlastním chováním a vystupováním. Tedy zaznamenala jsem, že kolegové, kteří svým outfitům věnovali jen o trochu více pozornosti, působili na ostatní seriózněji, měli větší respekt, více možností a byli celkově tak nějak úspěšnější. I to držení těla bylo nějak lepší. Nevím, jak si to vysvětlit, ale opravdu to tak je.:)
Nicméně abych tuto úvahu uzavřela. Byly doby, kdy jsem kolegům dávala více najevo, co je vhodné. Už to tolik nedělám. Ráda poradím, koneckonců jedním z mých koníčků jsou nákupy pro druhé. Každý by měl mít možnost zvážit uvedené a podle toho se zařídit. Nicméně ať je to jakkoliv, ponožky v sandálech u nás ve firmě opravdu nehledejte, nám na tom trochu záleží.:)
A jak na to, aby to bylo ťip ťop? Na to se podíváme někdy příště.